Za chladného a částečně prosluněného dne si 9 turistů prohlédlo Staré Bohnice s léčebnou a kostelem sv. Václava. Cesta pokračovala podél paneláku s nejdelší chodbou v ČR. Prokličkovali jsme mezi domy a vstoupily do území Velké skály 314 m. Pokračovali jsme stále krásně udržovaným lesem, kde jsme i posvačili. Sestoupili jsme cestou zavátou listím k Přírodní památce Havránka a Haltýř. Podél potoka krásnou a pohodlnou cestou se dostaly do čtvrti Troja.  Zde si prohlédli vilu Věry Chytilové a přes Trojský most došli na nádraží v Holešovicích.   Příspěvek a foto: jiva

  9 turistek nastoupilo do vlaku směr Kostomlaty p. Milešovkou. Z náměstí jsme mírně stoupaly po ZTZ ke zřícenině hradu Sukoslav.  Tam jsme zjistily, že k žádným změnám oproti minulému roku nedošlo, tak jsme trochu posvačily a vydaly se do Ohníče. Místo sněhu na nás sv. Martin poslal déšť a zdravotní potíže na jednu z turistek, které jsem vyřešila odvozem do zdr. zařízení. Čas do odjezdu domů nám jistila jako vždy hospůdka.  Tak zas někdy.                        Příspěvek a foto:   Ilona

  Jede nás 14. V Lenešicích jsme okoukly zrenovovaný zámek a kostel sv. Šimona a Judy. Na červeném vrch opekly donesené buřty a zapily čepovaným pivkem. Přes Dobroměřice jsme došly do Loun. Na hezkém lounském náměstí jsme se všichni sešly a ještě stihly navštívit místní cukrárnu. Krásné počasí nás provázelo celý den. Domů jsme dorazily už skoro za tmy.   Příspěvek a foto:  HeLa

  Na začátku výletu jsem nás spočítala a došla k číslu 13, navrhla jsem proto, že je to nešťastné číslo, tak ať jdou sami, já že se oddělím a půjdu si po svých, nesetkalo se to ale se souhlasem, tak jsem vycházku odvedla... :-D Naštěstí se ukázalo, že 13 není žádné nešťastné číslo, nic zlého se nestalo, naopak se nám ukázal podzim ve všech svých krásných barvách. Poté, co jsme prošli tunelem pod dálnicí už jsme šli loukami s krásnými výhledy, nekolikrát jsme viděli i hezky jasně Děčínský Sněžník. Některé účastnice si z výletu přinesly i houbové dárečky. Poté, co jsme dorazili do Petrovic jsme si vybírali mezi restaurací ve letadle a Retro restaurací, abychom zjistili, že v obou jsou ceny pro Němce, nicméně hodinu do příjezdu autobusu jsme nějak strávit potřebovali, tak jsme nějakou konzumaci udělali..   Příspěvek a foto: Boža

 Na nádraží se sešlo 11 turistů. Předpověď počasí byla příznivá (jasno). Busem z Chomutova jsme dorazili na začátek trasy. Na úvod za souhlasu přítomných turistů jsme původně plánovanou trasu trochu pozměnili. Jelikož předcházející dny pršelo a cesta od hradu by byla obtížně schůdná (prudké klesání), zvolili jsme cestu busem do obce Zelená. Trasa po MTZ byla podle Prunéřského potoka příjemná, lehké klesání za krásné barevné scenérie podzimu. Výhled z hasištejnské věže s dalekou dohledností neměl chybu. Z hradu jsme se přesunuli busem do obce Zelená, kde jsme ještě vystoupali na nedalekou rozhlednu Málkov, pivko v místní hospůdce a návrat domů. Příjemně strávený den, za slunné říjnové soboty.     Příspěvek a foto:   Ilona

Pochod „50. rovnoběžka“ v Říčanech. Do Říčan jsme spolu s turisty z Litvínova dorazili 9.30 hod. Po registraci jsme vyrazili po ZTZ k rybníku a zároveň i koupališti „Jureček“. Zde jsme se zastavili u „Obelisku Říčany“ (Kamenný obelisk stojí v místě průsečíku 50. rovnoběžky, je 2,8 m vysoký a má uprostřed proříznutý průzor v ose rovnoběžky. Průběh rovnoběžky pak označuje žulový práh přes cestu). Dále jsme po „NS Říčansko“ okolo rybníků „Srnčí“ a „Rozpakov“ došli k „Marvánku“. V „Hospůdce na Marvánku“ nás zastihl první deštík. Počasí se začalo kazit a cesta do cíle přes město již nebyla moc příjemná. I přesto jsme všichni usedali do autobusu na zpáteční cestu spokojeni.  Příspěvek a foto: HeLa

Za poměrně chladného rána se 10 mosteckých turistů zúčastnilo již 47. ročníku  „Podzimním Krušnohořím“. Vybrali jsme sice krátkou, ale pohodovou trasu. Přes Loučky jsme okolo Malé vodní elektrárny došli do Meziboří, kterým jsme prošli až pod sjezdovku. Zde proběhlo občerstvení z vlastních zdrojů, všude bylo jinak zavřeno. NS „Tesařova cesta“ jsme sešli zpět do Litvínova. Na konci cesty jsme se jako vždy odměnili. Hádejte  jak...     Příspěvek a foto : HeLa

 V neděli ráno se nás sešlo na nádraží 14, zakoupili jsme společné jízdenky Labe/Elbe pro cestu po Sasku a vyrazili vlakem do Bad Schandau, kde jsme přestoupili na autobus, který nás dovezl na začátek naší trasy. Po celkem krátké chvíli jsme dorazili ke skalnímu útvaru Kleinsteinhöhle - je to skalní okno ve tvaru kapky. Poté, co jsme se pokochali, pokračovali jsme dál. Místy byla hezká cesta, místy složitější terén, okolní stromy dost polámané, poničené kůrovcem. Prošli jsme přes Buschmühle, Neumanmühle, pak jsme stoupali po schodech skalních i kovových až ke Kuhstall, což je další skalní okno, kde ve středověku schovávali dobytek, odtud jeho název, v překladu Kravín. Tam už to bylo frekventovanější, okénko s občerstvením, venkovní restaurace. Využili jsme těchto služeb a následně sestoupili dolů k silnici, kde se dalo nasednout na tramvaj do Bad Schandau, ale na tu nám neplatila jízdenka, tak jsme si radši počkali na autobus. Dojeli jsme do Bad Schandau na náměstí, kde jsme zašli ještě do cukráren, protože jsme věděli, že máme dost času do odjezdu vlakem. K tomu jsme pak popojeli dalším autobusem a unavení z celkem krátké trasy - 8 km, ale po skoro 1000 schodů nahoru a dolů, jeli domů.   Příspěvek a foto:  Boža

  O svátku sv. Ludmily se nás za chladného rána sešlo 12. V Litoměřicích než nám jel Bus do Žitenic, tak jsme všichni byli paní Ludmilou pohoštěni vynikajícím koláčem.  Po vystoupení v Žitenicích jsme odložili větrovky a vydali se zdolat kopeček s Kočkou. Je znát, že opravdových turistů ubývá a cesty nejsou vyšlapané jako tomu bylo před lety. Po svačině jsme pokračovali k rozhledně Mostka nad Litoměřicemi. Samozřejmě zavřeno, tak jsme pokračovali po schodech okolo K. H. Máchy a několika plastik přes Jiráskovy sady k nádraží.  Proto že, jsme ušetřili čas, který jsme měli na občerstvení, bylo rozhodnuto, že jedeme Švestkovou dráhou domu. Na horním nádraží se dalo koupit pití a ve vlaku káva zdarma to nemělo chybu a tak jsme v pohodě dojeli do Mostu.    Příspěvek a foto: jiva

Nebylo nás 5, ale 6. Trasa nahoru dolu, celkem 13 km. Nádherné slunečné počasí.  „Sokolí vrch“ -  po 162 schodech se nám z výšky 31 metrů otevřel pohled na celý Děčín, Krušné  a Lužické hory i Labské pískovce. Odměnou nám bylo občerstvení na Kocandě.  Příspěvek a foto:   HeLa