Solopysky - zřícenina Pravdy - opékání buřtíků - Domoušice

  Těšení na poslední letošní vycházku kazí už od úterý náledí a předpověď počasí na středu, že nebude o nic moc lépe. Ráno už tolik nemrzne a na nádraží se postupně sejde 5 turistek. Jediný muž, Jarda, který nám přinesl suché třísky s se námi rozloučil z rodinných důvodů. Po chvilce váhání pro a proti převáží pro a jdeme si koupit jízdenku.  Cesta vlakem byla příjemná, venku převážně mlhavo. Po vystoupení v Solopyskách jsme s opatrností vyšly při kraji cesty, střed byl zledovatělý, silnice až k lesu dobře schůdná. Silnička lesem už zase vyžadovala pozornost, čekaly jsme to horší. Odbočku ZTZ jsme minuly a pokračovaly až k rozcestníku s MTZ a sbíraly slabé suché větve. Po MTZ jsme došly na zříceninu z druhé strany a pár strmých metrů dolů i nahoru jsme pomalu a opatrně zdolaly a stejně tak lávku  do zříceniny. Tam už hořel oheň a u něj rodinka s malou holčičkou. Pozvali nás k ohni a my hned začaly s přípravou k opékání. Vše bylo mokré - stůl, lavice i špalky a okolo ohniště zledovatělé. Za chvíli rodina odešla a my pokračovaly v naší hostině. Přinesené dřevo jsme skoro spálily, buřty snědly a oheň uhasily. Cestu zpátky jsme zvolily tradičně do Domoušic a pár metrů byla cesta opět dost nepříjemná, ale hned se to zlepšilo. Klesání lesem bylo už dobré, mokrý úsek u podchodu trati se dal dobře projít a v obci pohoda. Sláva, jsme všechny v pořádku !!! Svou vycházku jsme zakončily v hostinci U Mařenky na teplém občerstvení. Počasí ukázalo několik podob - mžení, přeháňku a na chvilku i stydlivé sluníčko. Nakonec vše vyšlo  nad očekávání lépe a byly jsme moc spokojené s vycházkou a věříme, že i příští rok nám bude dobře vycházet.   Příspěvek: ruma