TAKTO SE TO UDÁLO

30.06.2018 23:04

Komáří vížka - Adolfov - Telnice

  Je posledního června, poslední vycházka před prázdninami a naším vysvědčením je účast - 36 turistů. Vlakem do Teplic, chvíli počkáme na autobus, přijel s cyklovlekem, zaplníme ho, cestou přistupují další cestující, a jen pomalu stoupáme serpentinami ke kostelíku sv. Wlolfganga, kde vystupujeme. Překvapí nás studený vítr, vyšlapeme na vyhlídku k restauraci a udiví nás překrásný a daleký výhled do krajiny. Krása ! Pak po červené okolo opraveného Goldammerova kříže přes  Fojtovickou pláň, zaniklou obec Habartovice, za chatou u cesty je upomínka na poustevníka sv. Havla až do Adolfova. Najdeme otevřenou restauraci (jen o víkendech) Florián a usadíme se za větrem na sluníčku. Po občerstvení (polévka, 4 druhy jídel, pivo, limo, káva)  přejdeme na zelenou a lesem dost příkře sejdeme do Zadní Telnice - známého zimního lyžařského střediska. Stále dolů do až  Telnice, kde počkáme na autobus. Opět ho obsadíme a se zpožděním vyjíždíme do Chlumce, kde nám těsně ujede autobus do Teplic. Znovu nastoupíme a jedeme do Ústí n/L. Čekání na vlak si krátíme v cukrárně Barbora nebo v kavárně na nádraží. Celý den nás provázel studený vítr, modré nebe a sluníčko hřálo, počasí na výlet jako stvořené. Komplikace s dopravou nás spíš pobavila než rozhodila, protože vycházka byla vynikající a užili jsme si pěkný den. Popřáli jsme si pěkné prázdniny a dovolené, a už se těšíme na začátek září, kdy se zase pravidelně budeme scházet na výletech.    Příspěvek: ruma

23.06.2018 18:31

Radejčín - Malé Žernoseky

  Zatažená obloha a chladnější ráno vylákalo na výlet 16 turistů, který sliboval poznat málo navštěvovaný kout Středohoří. Z Radejčína kousek po silnici po žluté, pak odbočka do lesa po širší cestě se šlo pěkně a značka nikde. Červíček pochybnosti zapracoval a navigace potvrdila, jdeme špatně. Zpátky a šipku už jsme nepřehlédli a pomalu lesem stoupali. Měli jsme odbočit na neznačenou cestu, která nás podle ústního podání přivede na kopec Kubačku, ale nepřivedla. Zpět na cestu a dál až k rozcestníku. Znovu na neznačenou cestu a na jejím konci byla hrana sesuvu stráně s obnaženou skálou, který přerušil železniční trať a část dálnice. Na travnaté cestě jsme viděli srnku se dvěma malými srnčaty, raději zaběhli do lesa. Tady jsme cestu do neznáma neriskovali a raději se vrátili k rozcestníku a pokračovali přes Dobkovičky a Chotiměř do Oprárenského údolí. Už před viaduktem u Opárenského mlýna byla slyšet střelba, na střelnici se střílelo a bylo to nepříjemné, posezení a občerstvení v Černodolském mlýně bylo příjemné. Pak následovala známá cesta údolím k hřišti, vinici a vlakové zastávce Malé Žernoseky. Dnešní vycházka byla občas pokus/omyl a konec dobrý a i to přispěje ke spokojenosti.   Příspěvek: ruma  Foto: Boža

16.06.2018 23:32

Praha- Cibulka

  10 turistů vystoupí z metra ve stanici Stodůlky a počká na Mirku, která se k nám připojí. Pokračujeme mezi zástavbou původní na jedné straně a moderní na druhé straně. Stále je na co se dívat. Přicházíme do Chráněného území Vidoule, které zahrnuje tři samostatné plochy na úbočí tabulové hory, která je pozůstatkem rozsáhlé plošiny, vytvořené druhohorními usazeninami. Cesta lesem je příjemná ale po asfaltu.  Dojdeme k železniční trati Praha hl.n. – Rudná u Prahy, právě jede vlak, počkáme a přejdeme do území Cibulka. Jdeme okolo torza stromu a sršíme názvy, koho co napadne, že představují jeho tvary. Kousek dolu a jsme u jezírka, kde probíhají dětské soutěže, mají to opravdu hezké. Posvačíme a jsme pohoštěni paní Zdenou, která (a nikdo by to neřekl) oslavila velice významné životní výročí! Je stále velmi čilá! Vystoupáme na romantickou rozhlednu. Věž je součástí uměle vytvořené zříceniny, jež byla postavena počátkem 19. století. Rozhledna tak je nejstarší v Praze.  Z vyhlídky, která se nachází ve výšce 13 metrů a vede na ni 76 schodů je vidět Motol, Řepy i Strahov. Vracíme se jinou cestou k jezírku a pomníku Diany bohyně lovu. Stoupáme k Dianině studánce a po prohlídce pokračujeme a opouštíme Cibulku. Procházíme Košíře a obdivujeme velmi moderní stavby, mezi kterými je plno zeleně. Pohodlně sejdeme do Jinonic až k metru, ale máme dost času, tak se pozeptáme po hospodě.  Tu nacházíme a jsme všichni spokojeni. Cesta vlakem je trochu více komplikovaná přestupem v Kralupech ale nakonec s 20 minutovým zpožděním dojedeme do Mostu.   Příspěvek a foto: jiva 

09.06.2018 23:42

Velemín - Opárenské údolí - Malé Žernoseky

  Předpověď počasí slibovala horko a bouřky, tak se vedoucí rozhodla změnit trasu a celá skupina 12 turistů to uvítala. Cesta do Radejčína vlakem a autobusem do Velemína rychle utekla. Na návsi v nádrži kvetly lekníny a přes silnici už byla modrá značka do stinného Opárenského údolí. Cestou mezi domky nás provázel štěkot psů a potom klid, ticho, vůně rozkvetlých lip a zatím málo lidí. Milešovský potok klidně protékal, u Opárenského mlýna ho posílil Chotiměřský potok a začínala zde značka Zlaté stezky Zemí hradů. Zastavili jsme se v restauraci Černodolský mlýn, která nám poskytla stín a občerstvení a jako vždy nezklamala. Odtud po zelené ke kempu Jordán, za ním doskočiště a  pamětní morový kámen, sportovní areál a venkovní posilovna, kde jsem si trošku zacvičili. Okolo upravených domků a zahrádek jsme přišli do Malých Žernosek, v tom horku rovnou k fotbalovému hřišti s Hospůdkou Na Hřišti k dodržení pitného režimu. Pod hřištěm a zahrádkami jsme vylezli příkrou mezí do vinohradu a zkontrolovali zda jsou hrozníčky, malé ale jsou, víno  bude. Krátce silničkou a už byla vlaková zastávka, vlak měl zpoždění, v Ústí na nás nečekal a my měli hodinu čas. Ten jsme využili k posezení v cukrárně Barborka u kávy nebo zmrzliny. Mezi tím se už zatáhlo, vlak vyjel na čas, ale zastavil se v Krupce a chvíli čekal na zpožděný rychlík. I v Mostě bylo zataženo, ale déšť žádný, snad večer nebo v noci. Dnešní výlet byl o něco kratší i tak se všem se líbil a přinesl potěšení z přírody a party lidí.    Příspěvek: ruma:    Foto: Ilona

06.06.2018 23:59

Horní Police - Starý Šachov - Františkov n/Pl.

  Pěkné ráno a na nádraží se schází skupina 16 turistů, aby si vyjeli do kraje, kterým protéká řeka Ploučnice. Do Děčína s přestupem na Liberec a brzy vystupujeme v Horní Polici. Z nádraží jdeme do obce k Poutnímu kostelu Navštívení Panny Marie. Cestou před mostem míjíme opravený a nepřístupný zámek, zastavíme se na starém kamenném mostě se zlatým Ježíšem na kříži a líbí se nám i řešení výstavby nového mostu pro automobilovou dopravu s pěknou mezi mostní úpravou. Zklamání nám přinese zavřený kostel, kvůli rekonstrukci je už 2 roky vystěhován a práce spíš stojí než pokračují. Za 2-3 roky budeme mít snad větší štěstí. Vrátíme se na most a k nádraží, po žluté jdeme do Žandova a za benzinkou odbočíme do Hospůdky Pohoda. Přivítá nás křik papoušků ve voliéře, sedneme si venku a jsme brzy obslouženi k naší spokojenosti. Podíváme se i do druhé voliéry a na kozy ve výběhu. Neznačenou cestou mezi domky sejdeme až k železniční zastávce Žandov, přes řeku a nedaleko řeky dojdeme do Šachova, kde přejdeme na cyklo č. 15. Ta nás blízko řeky a železniční tratě dovede až do Františkova a nabídne pěkné pohledy do přírody, tok řeky a život na březích. Upoutala nás modrá šídla se skoro černými křídly, jen se míhala na vodou i rostlinami. Před nádražím nás ukazatel poslal do Informačního centra pro turisty - rodinná biofarma s občerstvením. Potěšili jsme se navzájem, oni nás občerstvením, my je zase počtem. Zpět kousek na nádraží a spokojeně jedeme domů. Dnešní výlet se moc líbil.          Příspěvek: ruma     Foto: jiva

02.06.2018 22:54

Hřensko - rozhledna Růženka - Růžová

  Po páteční pořádné bouřce se nás v sobotu za pěkného rána sešlo 14 a těšili se na výlet. Do Děčína vlakem, pak zeleným autobusem do Hřenska střed, kde byla hned zelená značka. Po kameny vydlážděné a včerejším deštěm umyté cestě jsme začali vystupovat  k bývalé plynárně, zaniklému hřbitovu s kaplí a přes silnici přešli mezi skály k docela strmému výstupu. Oddechli jsme si na vyhlídce a pak stále mírně lesem stoupali až do Janova. Mužská část vyrazila na obhlídku otevřeného občerstvení  a našly jsme je v obchůdku s bistrem. Bylo tu příjemné posezení i obsluha. Pak jsme se kousek vrátili a vydali se společně k Janovské rozhledně, ne všichni vyšlápli přes sto schodů a pokračovali jsme po žluté. Ta vedla okolo a přes  golfového hřiště pěkně lesem až do Růžové. Tu jsme prošli nad silnicí a pak po místním značení, okolo ohrady se zvířaty a loukou vyšli na nedaleký Pastevní vrch, na kterém je nová rozhledna Růženka, náš dnešní cíl. Je docela malá, betonová 6,2 metrů vysoká se 16 točitými schody, kulatými průhledy a nad nimi s popisem co vidíme. Opravdu pěkná, úplně roztomilá a výhled z ní je nádherný.  Pod ní  na louce jsou dva stoly s lavicemi i ty poskytují pěkný výhled a odpočinek. Dolů jsme sešli druhou stranou, zastavili se na hřišti, kde probíhal dětský den a občerstvení poskytli i nám. Pak autobus, vlak a byl konec našeho výletu. Počasí nám přálo, vše deštěm umyté, sluncem vyhřáté, teplo a klid. To byla POHODA.    Příspěvek: ruma     Foto: Ilona 

26.05.2018 21:25

Velký Špičák 26. května

 I přes časný odjezd, slibované vedro a kopec, se nás sešlo 15, ve Vejprtech se pak k nám přidaly ještě nějaké dámy a vydali jsme se od vejprtského nádraží pěkně do kopečka. Po vystoupání jsme zjistili, že nám chybí jeden účastník, takže nastalo hledání a po návratu do bodu, kde se odpojil, nakonec i nalezení odskočivšího si. Vydali jsme se lesem, zapovídali se a zjistili, že už půl kilometru jdeme špatně, po nalezení správné odbočky jsme zjistili, že byla špatně označená. Do třetice, aby návratů nebylo málo, vedoucí zjistila, že po telefonátu najednou nemá hůlky a vracela se je hledat, abychom nakonec zjistili, že aktivní Jarda jí je nese vpředu :-) Pak už bylo vše v pořádku, po vystoupání do kopečka a těšení se, že už jsme nahoře, jsme odbočili a zjistili, že vrchol Velkého Špičáku se opravdu pěkně tyčí před námi. Pod ním jsme se posadili na svačinku pod krásnými skalními útvary a diskutovali, kdo půjde nahoru, protože cestička vpodstatě žádná a kopec strmý. Nakonec jsme vylezly čtyři a Honza převzal velení a zbytek účastníků odvedl okolo, protože cesta pokračovala na druhé straně. Nás čtyři nahoře odměnil nádherný kruhový rozhled na Fichtelberg, Klínovec, Měděnec, Přísečnice... A ve vrcholové knize moc hezký zápis s obrázkem od německých turistů, kteří v zápisech převažovali. Z druhé strany kopce byla krásná cesta dolů - příště víme, ze které strany je lepší výstup. Pak už jsme šli přímo do Kovářské, kam jsme dorazili asi 10 minut před odjezdem autobusu, takže nebyla ani hospoda - tu jsme nahradili rychlým pivkem a zmrzlinou při přestupu na vlak v Klášterci. Výsledek byl 14 kilometrů      Příspěvek a foto: Boža

23.05.2018 21:18

podél plavebního kanálu

  Dnešní výlet byl naplánován do nijak známé turistické oblasti, přesto nabídl mnohé zajímavosti. 13 turistů vystoupilo z vlaku ve stanici Mlčechvosty a pokračovali směr Vraňany. Hned na začátku obce jsme uviděli obrovskou „Jahodárnu“, tam by se to sklízelo! Jahody se dají trhat ve stoje, rostou na jakýchsi pultících ve výšce prsou dospělého člověka. Dají se zde zakoupit jak sazenice, tak zralé jahody nebo samosběr. Za obcí jsme přišli k Vraňansko-Hořínskému plavebnímu kanálu. Průplav mezi obcemi Vraňany a Mělník byl postaven v letech 1902-1905 na řece Vltavě. Kanál, jehož délka přesahuje 10 km, umožňuje lodím klidné plutí před soutokem s Labem. Po cestě jsme se stali komparsem pro kriminální film, který tady natáčeli. Na začátku obce Lužec nad Vltavou jsme řešili jak se dostat po mostě přes kanál když nám to dopravní značka zakazuje, nakonec každý jednotlivě a jakoby nenápadně přeběhl. V obci udělal vedoucí účastníkům radost tím, že jim dovolil jít na pivo a kávu. V dobré náladě se pokračovalo až k rozcestí Hořín, Zálezlice (nejvíce povodní postižená obec v Čechách) a Zelčín. Krásnou a příjemnou cestou lužním lesem jsme se dostali opět k plavebnímu kanálu a hezky byl vidět i Mělník. Tentokrát proti toku kanálu jsme se vraceli zpět přes obec Chramostek do Lužce. Byl hezký den, polojasno a teplo a na začátku obce několikrát zahřmělo. Jelikož jsme celou trasu šli po naprosté rovině, tak nám do odjezdu vlaku zbývaly necelé 2 hodiny. Využili jsme je k občerstvení tentokrát i s jídlem v již nám známé hospodě. Cesta domu vlakem byla bez problémů. Tak zase příště.   Příspěvek a foto: jiva

19.05.2018 23:52

Den otevřených dveří

Cílem sobotního výletu s panem Válkem byla návštěva vily Karla Kramáře, prvního předsedy vlády Československé republiky. Předcházelo jí zastavení u Písecké brány, která je zbytkem hradebního opevnění. Zajímavostí na trase byla vila architekta Jílka.

  Před vilou Karla Kramáře jsme si postáli ve frontě, ale za trpělivost to stálo. Je postavena na letenském profilu (jde o jeden z nejlépe přístupných
skalních výchozů letenského souvrství
) se stavbou bylo započato v roce 1912. Je to vila se secesními prvky v novobarokním stylu. Na jižní straně
objektu je Kramářovo motto: PRAVDOU PROTI VŠEM.

 Interiér je architektonicky zajímavý a noblesní. Ale skýtající se pohled z jižní strany na Staré město, Vltavu, Malou stranu a celou Prahu je úchvatný. Dnes vila slouží jako rezidence předsedy vlády a zahraničním návštěvám. Od roku 1991 je kulturní památkou.

 Druhé zastavení:
Hergetova cihelna se 2 postavami mužů močících na jezírko ve tvaru naší republiky. Pro většinu Čechů nechutné a urážející. Ale byznys je byznys!

 Třetí zastavení: vila
Jana Wericha zhlédnutí jeho pracoven a ostatních místností včetně sklepního prostoru s Golemem stojí za návštěvu. Vůbec celá Kampa s parkem a
pohledem na druhý břeh Vltavy, Čertovkou s vodníkem Kabůrkem a hospůdkami je romantická. Také my jsme zavítali  do Mlýnské hospůdky na zlatý mok. Pro 20 turistů to byl hezký výlet s mnoha zajímavostmi.
Ne všechno co jsme, viděli, jsme se ve škole dověděli.  Příspěvek: Marie      Foto: jiva a Ilona

12.05.2018 21:30

Hájek u K.V. - Radošov - Vojkovice

 Přes zamračené ráno se na nádraží sejde 25 turistů, aby pokračovali v poznávání přírody v okolí řeky Ohře. Vlakem jedeme do Ostrova n/O, kvůli dlouhodobé výluce přestupujeme do autobusu. Ten nás odveze k benzinové pumpě u železniční zastávky Hájek. To se už počasí probralo, svítí sluníčko a je teplo. Přejdeme silnici a po neznačené cestě okolo rybníku Velká Nejda jdeme otevřenou krajinou a lesem až k rozcestníku Zemská stezka. Odbočíme na žlutou a ta nás dovede až do Radošova ke krytému mostu. Ještě před mostem se zastavíme u stánku se zmrzlinou, restaurace vedle a kousek pod ním jsou zavřené. Před mostem si uděláme společné foto a na doporučení místních jdeme do restaurace Na Špici. Usadíme se venku pod stromy, občerstvení se podává u okénka a jde to rychle. Po odpočinku jdeme zpět k mostu a pod kostelem sv. Václava pokračujeme po silnici do Velichova. Ten projdeme a značka nás dovede na cestu blízko řeky. Nám známou a klidnou cestou dojdeme do Vojkovic, zastavíme se v restauraci u železničního přejezdu. Opět sedíme venku pod stromy a hbitě jsme obslouženi i přes silnici. Neodpustili jsme si chvilku poezie a Hanka nám přečetla báseň. Hodinka rychle utekla, na vlak je to nedaleko a na stanici se sešlo dost lidí, vlak má malé zpoždění. Přijel, všichni jsme se vešli a usadili, klimatizace fungovala a bylo nám dobře. Dnešní výlet se opět vydařil ke spokojenosti všech, prošli se pěknou krajinou a těšíme se na příště.    Příspěvek: ruma   Foto: Boža

© 2011 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode