Praha opět lákala a tak se k Jirkovi přidalo 18 usměvavých turistek. Den byl již od rána slunečný a poskytl nám vidět mnoho zajímavých míst a výhledů. Z Petřin jsme prošli okolo restaurace Větrník je umístěna v místech původní velice staré kaple, která byla založena ve stejném roce jako břevnovský klášter sv. Markéty, v roce 993. V roce 1277 zde dal opat Godefrid postavit dřevěný větrný mlýn, který úspěšně sloužil až do roku 1722.   Mezi parky jsme došli k Břevnovskému klášteru, který je nejstarší český mužský klášter, nacházející se v pražské čtvrti Břevnov. Založil jej roku 993 kníže Boleslav II. a pražský biskup Vojtěch. Po prohlédnutí jsme pokračovali k usedlosti Ladronka stojí v místech, kde stál původně viniční lis ze 14. století založený Karlem IV. V roce 1688 koupil pozemky hrabě Filip Ferdinand de la Crone, po něm je Ladronka dnes pojmenována. Ten zde nechal vybudovat velký zájezdní hostinec. Některé odvážné, vystoupaly na rozhlednu Šiška, která se zde nachází. Rozhlednu ze staré cisterny, stejně jako vedlejší kavárnu rovněž ze staré cisterny, vytvořil sochař Čestmír Suška. Zde bylo občerstvení a pak příjemnou parkovou cestou jsme došli k Městské památkové zóně Praha – Tejnka. Zde se nachází vila Tomia Okamury, přezdívaná také jako Takešiho hrad. Odtud je již kousek ke Strahovu a nám je smutno když vidíme zchátralý Strahovský stadion je stadion s největší rozlohou na světě. Jeho kapacita činí 250 000 míst, z toho 56 000 k sezení. Rozhledy na Prahu jsou odtud kouzelné.  Okouzlující je i procházení zahradou Kinských. Rozhlehlý lesopark zaujímá plochu 17 hektarů a až do roku 1798 se zde nacházely zahrady a vinice. V tomto roce jednotlivé pozemky vykoupila Růžena Kinská, matka Rudolfa Kinského, který v letech 1827-31 nechal vybudovat krajinářský anglický park se dvěma rybníky, letohrádkem nebo skleníky.  V roce 1901 zahradu získalo město, které ji v roce 1908 zpřístupnilo veřejnosti. O několik let později byla obohacena o karpatský kostelík sv. Michala, pomník Hany Kvapilové z roku 1913 nebo bronzovou sochu lachtana z roku 1953. Zde náš dnešní výlet končí. Podle nálady a děkování vedoucímu Jirkovi se výlet líbil a cesta do Mostu rychle uběhla.     Příspěvek a foto: jiva

 V příznivou dobu odjezdu v 9:01 h. odjelo s Jirkou osm žen do stanice Chomutov město. Odtud po cyklostezce a kolem lesoparku jsme došli k větrnému mlýnu a zde posvačili. Pokračovali jsme dále, ale ouha vstup již z této strany neexistuje, tak se vracíme 300 metrů nazpět. Přicházíme ke vstupu do skanzenu, kde zjistíme, že si musíme zakoupit vstupenku v pokladně ZOO parku.  Zaplatíme 20 Kč a vracíme se zpět místo turniketem projdeme otevřenou bránou. Ta je otevřena protože se tam koná svatba. V poklidu si všechno prohlížíme a na odpočívadle poobědváme z vlastních zásob. Vracíme se výstupem u mlýna, kde jsme svačili. Místo do Jirkova jdeme zpět na nádraží a Jirka je upozorněn znalkyní Chomutova, že by bylo dobré navštívit restauraci u ZOO. Činíme tak a nemá to chybu. Při cestě na vlak si některé dopřejí i zmrzlinu. Počkáme si na vlak, a protože nám počasí přálo vracíme se spokojeně do Mostu.    Příspěvek a foto: jiva

 Ráno ke mně do vlaku přistoupilo pět členek, dojely jsme s přestupem do Klášterce a odtud busem do Zásady u Kadaně, kde jsme vyrazily na červenou turistickou značku, která nás provedla celou dnešní vycházkou. Pomalu jsme stoupaly příjemnou krajinou kolem potůčku a pastvin, místy se otevřely i výhledy. Hned na začátku jsme potkaly zajímavou starou, zarostlou budovu, před kterou byla pískovcová plastika snad nějaké slepice na sloupu, charakteristická pro kadaňského výtvarníka Herberta Kiszi. Cervenou turistickou značku kopíruje značka naučné stezky, takže jsme cestou potkávaly tabule s popsanými zajímavostmi NPR Úhošť. Po výstupu na vrchol stolové hory Úhošť jsme posvačily a obešly si ji po okraji, kde byly pěkné rozhledy do kraje, na severozápadním okraji stojí pískovcový totem opět od H. Kiszi. Po sestupu dolů jsme došly přes Ohři do Kadaně, zašly do příjemné cukrárny doplnit energii, stavily se v informačním centru a nakoukly do galerie H. Kiszi, který nám potvrdil, že dům s jeho plastikou, který jsme na začátku cesty potkaly patří jeho synovi, rovněž výtvarníkovi.   Příspěvek a foto: Boža

I přes nepříznivou předpověď počasí Jirku překvapilo 12 odhodlaných turistek, které dorazily k vlaku.

  Dojeli jsme do zasněženého Chebu a přestoupili na vlak do Skalné.  Po vystoupení z vlaku nás přivítalo nesmělé slunce, které nás doprovázelo po celou prohlídku hradu Vildštejn, Horního zámku a města Skalná.  Po kilometru cesty nás na začátku Starého rybníka přivítaly Roubené chalupy a zchátralý zámek s kapličkou. Zato doslova kouzelný byl pohled přes rybník na trosky hradu Starý rybník. Opouštíme toto místo za pozdravu bečících ovcí aby nás po pár metrech přepadla chumelenice.

  Cesta je blátivá a plná louží, ke všemu fouká silný vítr. Apríl se vydařil neboť při příchodu do obce Žírovice je opět hezké počasí, které nám vydrží až na nádraží ve Františkových Lázních. Všichni jsou spokojeni protože potvrdili ověřenou pravdu: Dobře oblečený a trénovaný turista zdola každé počasí!!  Při cestě vlakem do Mostu jsme zažily pořádný liják a řekli si „to jsme mněli krásně“.   Tak zase někdy příště.      Příspěvek a foto: jiva

Na výlet do Prahy se k Jirkovi přidalo 14 turistek. Cesta od samotného začátku nabízela spoustu zajímavých zážitků. V parcích kvetoucí květiny, stromy a hrající si veverky.  Z Letné úchvatné pohledy na Prahu, Vltavu a její mosty. Líbil se Hanavský pavilon, zaujal i metronom, Letenský zámeček a Národní technické muzeum. Krásný byl pohled shora, na Královskou oboru s rybníky. Nahlédly jsme do Rudolfovy štoly z roku 1593, která přivádí vodu do rybníků z Vltavy. Krásně opravená Šlechtova restaurace je bohužel stále uzavřená. Zaujal Místodržitelský letohrádek a procházka mezi rybníky „Srpeček“ a „Slunečnice“ s ostrůvkem uprostřed. Mnohé si lámaly hlavu jak se na ostrůvek s lavičkami dostat, když není žádné loďky? Ze Stromovky jsme přešli přes plavební kanál na Císařský ostrov, kde bylo občerstvení a ceny snesitelné. Po nové Trojské lávce jsme se dostali k Trojskému zámku a pokračovali náhradní cestou na nádraží do Holešovic. Odtud metrem na Hlavní nádraží a vlakem pohodlně až do Mostu.   Příspěvek a foto: jiva

Ráno jsem podle svého avíza nastoupila do vlaku a v něm už z Mostu cestovalo našich 6 turistek, vystoupily jsme v Povrlech v počtu 7 i s mou maličkostí - vedoucí, prošly Povrly, kde se nám líbila radnice a kostelík a začaly jsme stoupat. S námi stoupala i teplota, obloha byla vymetená, tak jsme postupně odkládaly svršky a funěly, na vršku kopce jsme našly tři lavičky, posvačily jsme a pak už pokračovaly chvíli po rovině, chvíli z kopce k zámečku. Byli jsme tam někdy před 2-3 roky, to byla střechy věžičky odložená na parkovišti a procházela obnovou. Dnes už je nová střecha na svém místě, kolem zámečku lešení, které slibuje, že opravy zdárně pokračují. Zámeček je sto let stará viay ústeckého bankéře Ludwiga Heinricha Augusta Wolfruma. V roce 2011 ji koupil ústecký podnikatel, který si vedle postavil svůj dům - patrový s velkou prosklenou verandou v patře, ze které je nádherný výhled na protější kopce, kterým vévodí vysílač na Bukové hoře. Za jeho domem včelíny, na domě cedulka Med na prodej... Poté, co jsme se bohatě vykochaly a vyfotily, sestupovaly jsme po příjezdové asfaltce do Dobětice, odkud nám za 20 minut jel vlak domů, takže jsme se rozhodly, že hospodu necháme na příště a jely domů.  Příspěvek a foto: Boža

 Do Hrobčic za skřítkem Hrobčíkem s Jirkou dorazilo 23 žen a 1 zdatný muž. V samotné upravené obci nás přivítali krásně většinou ze dřeva vyřezané postavičky, které nás doprovázeli celou naučnou stezku. Došli jsme k Mýtince fantazie, kde se posvačilo, a Jirka každého účastníka obdaroval obrázkem skřítka, kterého zatím vidět nebylo. Pokračovali jsme dál a ocitli se v pravěku. Na konci NS se s námi rozloučil sám opuštěný skřítek Hrobčík.  Po projití obce jsme pokračovali k Bořni. Cesta lesem pod kopcem byla docela obtížná. Zastavili jsme se u chaty pod Bořní, kde jsme opět posvačili z vlastních zdrojů a pak se podívali k bráně Bořeňské zahrady. Odtud po příjemné lesní cestě jsme došli až do Bíliny Kyselky a vlakem dojeli v pořádku do Mostu.  Příspěvek a foto: jiva

Po deštivé sobotě přichází nádherné nedělní ráno slibující pěkný den. Na nádraží se sejde 17 turistek a cestou ještě 2 přistoupí. Cesta uběhla rychle, vystoupíme v Dobříni a jdeme do vsi, kde je malá skupinka ústeckých turistek. Za malou chvíli zdálky už vidíme bílé plochy v lese. Ano, jsou to ony, krásné bílé sněženky, poslové jara. Jejich plný les ! Krásu trochu kazí hodně popadaných větví a sem tam i vyvrácený strom. To sněženkám nevadí, kde to jen jde vystrkují bílé kvítky. Po projití trasy sejdeme k řece, trochu se občerstvíme z vlastních zásob, popřejeme Zdeně k narozeninám, ona nás podaruje čokoládovými srdíčky. Vrátíme se na pěšinu v lese, sněženky máme po levé straně a jdeme směrem k Roudnici nad Labem. Přejdeme na cyklostezku a pomalu se přibližujeme k městu. Pod nádražím se rozejdeme, část jde vpravo Havlíčkovou ulicí, kde je restaurace Maják, zbytek do centra města, na Karlově náměstí je Zámecká restaurace. Mlsnější stačí ještě zajít na kávu a dortík do vyhlášené cukrárny. Potom se všechny nenápadně sejdeme na nádraží a za chvíli jede vlak. Cesta opět v pohodě, tak jak to má být po pěkně prožitém dni. Děkujeme Haně za pěkný výlet.   Příspěvek: ruma  Foto: Boža

  Těšení na poslední letošní vycházku kazí už od úterý náledí a předpověď počasí na středu, že nebude o nic moc lépe. Ráno už tolik nemrzne a na nádraží se postupně sejde 5 turistek. Jediný muž, Jarda, který nám přinesl suché třísky s se námi rozloučil z rodinných důvodů. Po chvilce váhání pro a proti převáží pro a jdeme si koupit jízdenku.  Cesta vlakem byla příjemná, venku převážně mlhavo. Po vystoupení v Solopyskách jsme s opatrností vyšly při kraji cesty, střed byl zledovatělý, silnice až k lesu dobře schůdná. Silnička lesem už zase vyžadovala pozornost, čekaly jsme to horší. Odbočku ZTZ jsme minuly a pokračovaly až k rozcestníku s MTZ a sbíraly slabé suché větve. Po MTZ jsme došly na zříceninu z druhé strany a pár strmých metrů dolů i nahoru jsme pomalu a opatrně zdolaly a stejně tak lávku  do zříceniny. Tam už hořel oheň a u něj rodinka s malou holčičkou. Pozvali nás k ohni a my hned začaly s přípravou k opékání. Vše bylo mokré - stůl, lavice i špalky a okolo ohniště zledovatělé. Za chvíli rodina odešla a my pokračovaly v naší hostině. Přinesené dřevo jsme skoro spálily, buřty snědly a oheň uhasily. Cestu zpátky jsme zvolily tradičně do Domoušic a pár metrů byla cesta opět dost nepříjemná, ale hned se to zlepšilo. Klesání lesem bylo už dobré, mokrý úsek u podchodu trati se dal dobře projít a v obci pohoda. Sláva, jsme všechny v pořádku !!! Svou vycházku jsme zakončily v hostinci U Mařenky na teplém občerstvení. Počasí ukázalo několik podob - mžení, přeháňku a na chvilku i stydlivé sluníčko. Nakonec vše vyšlo  nad očekávání lépe a byly jsme moc spokojené s vycházkou a věříme, že i příští rok nám bude dobře vycházet.   Příspěvek: ruma

Mlhavé a chladné ráno neodradilo 11 turistek od výletu do Českého středohoří. Vlakem do Úpořin, přestup a do Radejčína. Stále mlha a chladněji než v Mostě. Od vlaku po ŽTZ k rozhledně, Srbově vyhlídce a až k penzionu Barbora, kde jsme se těšily na horkou polévku, když už nic nevidíme. Zavřeno, občerstvení z vlastních zásob a jdeme po ZTZ do Dubic. Zastavíme u restaurace U Becků, zavřeno, ale kuchařka, která vařila na podvečer byla ochotná nám uvařit čaj nebo kávu, ale nebylo jí to povoleno ! Cestou jsme posbíraly pár ořechů a tady na plotě viselo trochu tmavých hroznů vína, tak jsme ho sklidily. Bylo dobré. Značka pokračovala mezi poli a lesíky k rozcestníku Pod Kameny a Pod Homolkou a dál přes Suchou. Za obcí kousek po silnici a odbočka do lesa, kde cesta začala klesat a čekalo nás dobrodružství. Zastavil nás padlý strom korunou přes cestu. Něco jsme olámaly a prolezly mezi větvemi, obcházení by bylo náročnější. Po pár metrech kmen přes cestu. Menší ho podlezli, větší obešli a to už začínalo prosvítat sluníčko. Bez překážek jsme sešly až do Stadic, polovina tady zůstala v parku u zvoničky, druhá se polovina se vydala do Řehlovic. Obě skupiny snědly a vypily co měly v batohu a klidu čekaly na sluníčku na vlak, kde jsme se setkaly. V Mostě jsme byly co by dup a spokojeně se rozešly do svých domovů. Předpověď počasí vyšla, sluníčka jsme se po poledni dočkaly.   Příspěvek: ruma