V neděli 16.10.2022 se nás sešlo 12. Za pár minut jsme vlakem v Želenicích. První krátká zastávka pod ořešákem. Dále pokračujeme okolo kostela sv. Václava částečně po značené i neznačené cestě  ke Kaňkovské vyhlídce. Svačinka, foto a pokračujeme přes kopec Kaňkov (436 m. n. m.) a obec Kaňkov směrem k Bílině-Kyselce. Cesta místy krkolomná byla vyvážena nádhernou podzimní přírodou ozářenou sluníčkemna krásnými výhledy. Dobré pivko a jídlo v restauraci „U Kádi“ taktéž nezklamalo.     Příspěvek a foto: Hela

 Na dlouhou cestu vlakem do Kryštofova údolí se nás vydalo 13. Po vystoupení z vlaku nás přivítalo podzimní mlhavé údolí. Sešli jsme ke kostelu sv. Kryštofa, prohlédli si jeho vnitřek i okolí a pokračovali do obce. Ta nám nabídla mnoho zajímavých krás, pro které je tato lokalita tolik navštěvovaná. Počkali jsme si na 12 hodinu, abychom zhlédli krásný místní orloj. Vyfotili se u nedalekého pomníčku čurajícího psa a zašli na oběd. Po dobrém obědě s přijatelnou cenou se vydali náročným stoupáním přes Zimův kopec a obec Novina ke známému viaduktu. Obdivovali jsme opravdové dílo našich předků. Po nezbytném fotografování ze zdola i z vrchu jsme došli na nádraží. Nakonec se ve vlaku všichni shodli, že se vyplatilo jet neboť tolik krásy a zajímavosti při 8 kilometrech se jen tak nevidí!        Příspěvek a foto: jiva

 Bylo nás jedenáct, a navštívili jsme opět zajímavá místa v Praze. Prohlédli jsme si Fantovu kavárnu na hlavním nádraží a historickou budovu venku. Naše cesta pokračovala na náměstí Míru, kde jsme si prohlédli Baziliku sv. Ludmily, Divadlo Na Vinohradech a Vinohradskou tržnici. Odtud, jsme se vydali do Havlíčkových sadů, kde se nachází Gröbova vila, kterou nechal, postavit židovský podnikatel Moritz Gröbe. Stavbu navrhli Antonín Barvitius a Josef Schulz, součástí byl i rozlehlý park s umělou jeskyní, vodopádem a umělým jezírkem.
 Stavba byla inspirována italskými renesančními příměstskými vilami a měla sloužit jako odlehlé letní sídlo. Gröbeho dědicové místo pronajímali hostům, během války sloužila různým účelům a při bombardování Prahy byla poškozena, v druhé polovině 20. století fungovala jako Dům pionýrů, a mládeže. Po občerstvení jsme si prohlédli Vršovický zámeček, který po roce 1842 nechal syn italského obchodníka s hedvábím, Jiří Rangheri. V blízkosti zámku se nachází sluneční hodiny Analema, je to označení pro dráhu Slunce po obloze pro danou zeměpisnou šířku a délku. Pokud během roku budete v daný časový okamžik zaznamenávat polohu Slunce na obloze, zjistíte, že se pohybuje přibližně po dráze ve tvaru osmičky, stoupající a klesající 23,5° nad a pod světový rovník. Přes sady Bratří Čapků si prohlížíme Husův sbor. Třídílná stavba se skládá z vlastní modlitebny, věže a obytného domu. Vrchol skeletové železobetonové věže zdobí husitský kalich. Přejdeme přes Sady Svatopluka Čecha a pokračujeme do Riegrových sadů, kde si dáme další občerstvení, není zrovna laciné! Poslední zastávkou je vyhlídkový pavilon, také zvaný „Mlíkárna“ který vznikl kolem roku 1830 a byl součástí zahrady Kanálka, kterou založil v roce 1783 hrabě Josef Emanuel Canal de Malabaila. Z kopce dolů a jsme opět na nádraží, počasí bylo ideální, takže, nemělo to chybu!     Příspěvek a foto: jiva

 Na nedělní vycházku se nás postupně posbíralo 21 členek i nečlenek, vystoupily jsme v Loučně a šlapaly do mírného kopce neznačenou cestou přes louku k pozůstatkům zaniklé obce Königsmühle, kde jsou pozůstatky 6 domů, které musely být po roce 1945 vysídleny. O tyto pozůstatky se starají nadšenci včetně jediné žijící původní obyvatelky Rosemarie Ernst, která žije v Oberwiesenthalu a jíž byl v době vysídlení 1 rok. Napsala o životě v Königsmühle i knížku, bohužel jen v němčině. V Königsmühle se konají už 10 let každý rok, vždy koncem srpna landartové festivaly, při nichž umělci tvoří různé artefakty z přírodních materiálů, ty tam  pak zůstávají na trvalo. Na zajímavém místě jsme posvačily a dál neznačenou cestou lesem pokračovaly k obci Kovářská, před kterou stojí staré vápenky. Ty byly už v dost špatném stavu, dnes jsou ale opraveny - jedna celá, druhá jen z jedné strany a zpevněna obručemi, zezadu je tak možné se podívat, jak vypadala zevnitř. Pak jsme došly do obce Kovářská, kde jsme doplnily vydané kalorie a nastoupily do autobusu a vydaly se domů.                        Příspěvek a foto Boža

16. 7. v sobotu, bylo nás pět ale výlet, stál za to! Nezačal zrovna předpisově, neboť nové nádraží v Řetenicích nás donutilo překonat kolejiště v době, když byl náš vlak ve stanici! Ukázala se však solidarita a pomoc, která funguje jen ve správném kolektivu! Po vystoupení z vlaku v žst. Teplice zámecká zahrada už veškerá cesta proběhla bez závad. Zastavili a vyfotili se u Velkého rybníka. Pokračovali k restauraci u Opiček, chvíli pozorovali opičky a poté posvačili. Naše další cesta vedla na Letnou, pokochali se krásou stavby i okolí a přes park po schodech došli na Laubeho náměstí. Odtud převzala vedení Maruška a dovedla nás okolo Seumeho kaple k Obchodní akademii. Opět nádherná stavba s věží a výhledy do okolí. Odtud jsme sešli k Císařským lázním obešli park s kašnami a padlým koněm a pokračovali na nádraží. Jelikož byl ještě čas, tak si dvě členky odskočily do města na zmrzlinu. Spokojeně jsme dojeli do Mostu.          Příspěvek a foto: jiva

Neděle 26. 6. 2022 - První účastníci výletu, pořádaného naším odborem, nasedli na palubu autobusu společnosti TRYSK s.r.o. s řidičem Petrem Holubem již ve 4.00 hod. Další pasažéři přibývají v Teplicích, Mostě a Chomutově, kde jsme již všichni a můžeme vyrazit za dobrodružstvím.

První větší zastávku máme v lázeňském městě v Horních Rakousích – BAD ISCHLU – proslaveném především díky pobytům císařské rodiny. Někteří z nás navštíví park s Císařskou vilou. Ostatní dávají přednost procházce po lázních zakončenou posezením u dobré kávy či zmrzliny

Na penzion „Zaunerhof“ v Birnbergu, v oblasti Schladming Dachstein, dojíždíme cca v 17.00 hod. a po trochu chaotickém ubytování nás čeká první večeře.

Pondělí – 27. 6. 2022 – vodopád RIESACHWASSERFALL se svými 70-ti metry je největším vodopádem ve Štýrsku. Na asi 1 km dlouhou cestu po kovovém schodišti, lávkách a visutém mostě se vydávají skoro všichni. Konec strastiplné cesty je u vysokohorského jezera RIESACHESEE v 1 338 m. n. m., odměnou všech vystoupivších je občerstvení v horské chatě s místními specialitami. Cesta zpět je sice pohodlnější, ale delší. Všichni se již těšíme na krásné koupaliště ve Schládmingu.

Úterý – 28. 6. 2022 – PLANAI – lanovkou vyjíždíme na Schladminger hütte (1 828 m. n. m.), mírným stoupáním docházíme ke kříži na vrcholu (1 906 m. n. m.). K výběru jsou zde okruhy různých délek i převýšení. Někteří se vydají pěšky i k dolní stanici lanovky, kde se odpoledne všichni scházíme a jedeme na bezvadné přírodní koupaliště v městečku AICH. Odtud nás již vyprovází slabý deštík a s dojezdem na ubytování už i bouřka.

Středa – 29. 6. 2022 – celou noc bouří, prší a ráno déšť a mlha. Jistí to zámek TRAUTENFELS, stojící na skále původně jako strážní hrad vystavěný ve 13. stol. Poslední přestavba v roce 1912 mu dodala prvky moderní architektury.  Z rozhledny přehlédneme celé údolí řeky Ens. Sídlí zde regionální muzeum a letos speciální výstava historie a současnost lékařské vědy. Odpoledne se trochu vyjasnilo a tak jedeme lanovkou na KAIBLING. Nahoře opět mlha a déšť. Většina obsadí restauraci a ti kdo vystoupají na vrchol, nebo ho alespoň obejdou pěkně zmoknou. Přichází opět bouřka a lanovka končí. Začíná dobrodružná cesta dolů, postupně nás bezpečně sváží místní horská služba auty.

Čtvrtek – 30. 6. 2022 – ráno opět sluníčko a jedeme objednaným místní autobusem pod DACHSTEIN – lanovkou na vrcholek HUNERKOGEL do výšky 2 613 m. n. m. – lanovka překonává výškový rozdíl 1 km bez jediného sloupu. Visutý most 100m dlouhý, ledovou jeskyni a slunečné počasí si všichni užíváme. Krásný den i celý pobyt končíme na koupališti ve Schladmingu. Večer nás ještě čekalo grilování.

Pátek – 1. 7. 2022 – ráno po snídani odjíždíme do městečka HALLSTATT vystavěného na úzkém pruhu pobřeží stejnojmenného jezera. Některé domy jsou postaveny na kůlech zapuštěných v jezeře. Oblast byla osídlena již před 4 500 lety. Po krátké procházce malebným městečkem nasedáme do našeho autobusu a směřujeme do ČR.        Příspěvek: Helena  Foto: Boža a Helena

V sobotu 4. 6. 22 odjíždí 8 našich turistek do Olomouce s tím, že devátá se připojí v úterý odpoledne. Po předchozích problémech s ubytováním, které  nám 10 dní před nástupem vypověděli, se nám povedlo najít ubytování „U Kameňa“ na Svatém Kopečku, kousek od baziliky minor Navštívení Panny Marie.

Neděle 5. 6. 22 - Čechy pod Kosířem, návštěva muzea kočárů, s průvodcem procházíme zámecký park s dračí jeskyní a rozhlednou, po dobrém obědě pokračujeme naučnou stezkou na rozhlednu Velký Kosíř. (12 km)

Pondělí 6. 6. 22 – zůstáváme v Olomouci, a taktéž s průvodcem poznáváme historii i současnost krásného moravského města. Úspěšně se nám podařilo najít i Červenou bránu. Odjíždíme na Svatý kopeček, jdeme do ZOO a i tam zdoláváme rozhlednu. (14 km)

Úterý 7. 6. 22 vyrážíme za tvarůžky do Loštic, kromě návštěvy muzea a shopu s tvarůžky jsme si prošly za zpěvu různého ptactva Loštickou ptačí stezku. Návštěvu končíme posezením v cukrárně se zákusky a zmrzlinou z tvarůžků. (12 km)

Středa 8. 6. 22 - hrad Bouzov -  polovina výpravy se rozhodla pro prohlídku, zbytek pokračoval k Javořickým jeskyním, kde jsme se opět sešly a společně je zhlédly. (10 km)

Čtvrtek 9. 6. 22 – zámek Plumlov -  po zajímavé prohlídce zámku, který sice není v nejlepší kondici, ale je stavebně velmi zajímavý, přestože nikdy nebyl dostavěn. - skutečnost, kterou známe z fotografií je vlastně jen čtvrtina plánované stavby. Vodní plochu, kterou jsme viděly ze zámku – Plumlovskou přehradu jsme obešly a na jejím břehu si daly oběd v restauraci s pěknou terasou. (14 km)

Pátek 10. 6. 22 - Litovelské Pomoraví - zde nás trochu potrápil deštíček a komáři. Vycházka byla ale moc pěkná, i když jsme podle map šly stále do kopce s převýšením 11 m na celé trase. V Litovli (Hanácké Benátky) jsme si daly oběd a po něm jsme vystoupaly na radniční věž, kde kdysi býval byt věžníka, který hlásnou troubou a červenou vlajkou oznamoval případný požár. Litovlí protéká 6 ramen řeky Moravy, jedno z nich pod náměstím a zmíněnou radnicí - za radnicí je tok vidět, před radnicí jsou schody k malému prostoru s vodou, pod radnicí je tunel, kterým se při zvláštních příležitostech proplouvá na loďkách. V Litovli jsme si ještě prohlédly kamenný most tzv. Svatojánský, který je třetí nejstarší v ČR. Večer jsme se ještě vydaly v rámci noci kostelů na prohlídku baziliky. (12 km)

I přesto, že nově nalezené ubytování bylo o trošku dražší a ne v centru Olomouce, než to původní, jsme nakonec spokojené, Svatý Kopeček je příjemné místo a tím, že okolí Olomouce je naprosto rovné, od baziliky je nádherný daleký výhled.        Příspevek a foto: Helena Foto: Boža

Za příznivého počasí dojede 8 turistů do Ústí nad Labem, aby navštívili Střekovskou vyhlídku a pokochali se krásami hradu Střekov. Stoupání k vyhlídce obnáší i stoupání po schodech v městské části a padlé větve před vrcholem.  Z vyhlídky se nám naskytly nádherné výhledy směrem k Větruši na Erbenovu rozhlednu a okolí. Po svačině jsme se vrátili opět po schodech k rozcestí a pokračovali na hrad Střekov. Cesta vedla nejprve do táhlého kopce k lesu a pak jsme pohodlnou lesní cestou došli k hradu. Prohlédli si hradní nádvoří a pokochali se pohledem na Labe a okolní kopce. Posezení u piva v tomto příjemném prostředí nemělo chybu! Cesta od hradu k nádraží byla jen pohodová a přesto se nám, díky zpoždění rychlíku podařilo do Mostu doraziti o něco dříve.  Příspěvek a foto jiva

 Praha opět lákala a tak se k Jirkovi přidalo 18 usměvavých turistek. Den byl již od rána slunečný a poskytl nám vidět mnoho zajímavých míst a výhledů. Z Petřin jsme prošli okolo restaurace Větrník je umístěna v místech původní velice staré kaple, která byla založena ve stejném roce jako břevnovský klášter sv. Markéty, v roce 993. V roce 1277 zde dal opat Godefrid postavit dřevěný větrný mlýn, který úspěšně sloužil až do roku 1722.   Mezi parky jsme došli k Břevnovskému klášteru, který je nejstarší český mužský klášter, nacházející se v pražské čtvrti Břevnov. Založil jej roku 993 kníže Boleslav II. a pražský biskup Vojtěch. Po prohlédnutí jsme pokračovali k usedlosti Ladronka stojí v místech, kde stál původně viniční lis ze 14. století založený Karlem IV. V roce 1688 koupil pozemky hrabě Filip Ferdinand de la Crone, po něm je Ladronka dnes pojmenována. Ten zde nechal vybudovat velký zájezdní hostinec. Některé odvážné, vystoupaly na rozhlednu Šiška, která se zde nachází. Rozhlednu ze staré cisterny, stejně jako vedlejší kavárnu rovněž ze staré cisterny, vytvořil sochař Čestmír Suška. Zde bylo občerstvení a pak příjemnou parkovou cestou jsme došli k Městské památkové zóně Praha – Tejnka. Zde se nachází vila Tomia Okamury, přezdívaná také jako Takešiho hrad. Odtud je již kousek ke Strahovu a nám je smutno když vidíme zchátralý Strahovský stadion je stadion s největší rozlohou na světě. Jeho kapacita činí 250 000 míst, z toho 56 000 k sezení. Rozhledy na Prahu jsou odtud kouzelné.  Okouzlující je i procházení zahradou Kinských. Rozhlehlý lesopark zaujímá plochu 17 hektarů a až do roku 1798 se zde nacházely zahrady a vinice. V tomto roce jednotlivé pozemky vykoupila Růžena Kinská, matka Rudolfa Kinského, který v letech 1827-31 nechal vybudovat krajinářský anglický park se dvěma rybníky, letohrádkem nebo skleníky.  V roce 1901 zahradu získalo město, které ji v roce 1908 zpřístupnilo veřejnosti. O několik let později byla obohacena o karpatský kostelík sv. Michala, pomník Hany Kvapilové z roku 1913 nebo bronzovou sochu lachtana z roku 1953. Zde náš dnešní výlet končí. Podle nálady a děkování vedoucímu Jirkovi se výlet líbil a cesta do Mostu rychle uběhla.     Příspěvek a foto: jiva

 V příznivou dobu odjezdu v 9:01 h. odjelo s Jirkou osm žen do stanice Chomutov město. Odtud po cyklostezce a kolem lesoparku jsme došli k větrnému mlýnu a zde posvačili. Pokračovali jsme dále, ale ouha vstup již z této strany neexistuje, tak se vracíme 300 metrů nazpět. Přicházíme ke vstupu do skanzenu, kde zjistíme, že si musíme zakoupit vstupenku v pokladně ZOO parku.  Zaplatíme 20 Kč a vracíme se zpět místo turniketem projdeme otevřenou bránou. Ta je otevřena protože se tam koná svatba. V poklidu si všechno prohlížíme a na odpočívadle poobědváme z vlastních zásob. Vracíme se výstupem u mlýna, kde jsme svačili. Místo do Jirkova jdeme zpět na nádraží a Jirka je upozorněn znalkyní Chomutova, že by bylo dobré navštívit restauraci u ZOO. Činíme tak a nemá to chybu. Při cestě na vlak si některé dopřejí i zmrzlinu. Počkáme si na vlak, a protože nám počasí přálo vracíme se spokojeně do Mostu.    Příspěvek a foto: jiva